Léčba osteoporózy
Cílem léčby je osteoporózy je zabránit úbytku množství a zhoršení kvality kostní tkáně. Úspěšnost této léčby je dána kombinací řady faktorů – věk pacienta, pohlaví, přítomnost rizikových faktorů, spolupráce pacienta při dodržování léčebného programu (užívání předepsané léčby, dodržování dietních opatření, účast na pravidelných kontrolách v ordinaci, apod.).
Při dodržování léčebných opatřeních můžeme snížit riziko osteoporotické zlomeniny až o 50%.
Naplnění společného cíle pacienta a lékaře závisí zejména na
- komunikaci – vysvětlení, že léčba osteoporózy bývá dlouhodobá
- zdravé životosprávě – zásady zdravého stravování, minimalizace konzulmace alkoholu, nekouření
- přiměřené pohybové aktivitě dle doporučení
- dostatečném příjmu vápníku a vitamínu D
Úpěšnost léčby rovněž významně závisí na pravidelných kontrolách u ošetřujícího lékaře. Při těchto kontrolách dochází k rozboru úspěšnosti léčby, posuzují se možné nežádoucí účinky této léčby, posiluje se motivace pacienta vytrvat v dlouhodobé spolupráci při léčbě. Případně se v pravidelných intervalech indikuje kontrolní denzitometrické vyšetření k posouzení celkové efektivnosti léčby.
Dostupné léčebné prostředky
- vápník a vitamín D
- bisfosfonáty
- pohlavní hormony a látky jim podobné
- kalcitonin a parathormon
- biologická léčba
Osteoporóza je časté, bohužel ovšem poddiagnostikované, závažné onemocnění, které svými komplikacemi – frakturami – významně zvyšuje morbiditu a mortalitu a představuje zdravotní a ekonomický problém. Diagnostika je založena na denzitometrickém nálezu a/nebo přítomnosti nízkotraumatické fraktury, ovšem po vyloučení jiných osteopatií (základní klinická a laboratorní diferenciální diagnostika). Léčba je obvykle dlouhodobá a zahrnuje režimová opatření, suplementaci vápníkem a vitamínem D a specifickou antiosteoporotickou léčbu (v první linii antiresorpční – bisfosfonáty či denosumab). Léčbou dosáhneme významné, průměrně 50% snížení rizika fraktury.